Umělci byli vždy duše citlivé, není tedy divu, že někteří z nich věnovali svou pozornost ženině klínu, kde veškerý život klíčí, odkud jsme vzešli a kam se (aspoň občas) snažíme zase vrátit. Člověk lůno nazývá nejrůznějšími jmény, mnohdy poetickými, jindy naturalisticky explicitními, každé z nich však odkazuje k témuž. Jedním z těchto výrazů je Kunda (jen se nestyďte přečíst si to nahlas), výraz mnohými shledáván velmi sprostým, přiznejme si však, že má jisté kouzlo a přitažlivost. Jeho nezastupitelnosti si byli vědomi i mnozí autoři jmen nejslavnějších, proto slovo v některých ze svých textů použili. Jistě by to dalo práci najít veškeré stopy výrazu kunda v literárních dějinách, autoři s přesnými iniciály nám práci ulehčili a sestavili výbor textů s či o KUNDĚ.

V dnešní době hyperexplicitních obrazů odkazujících na či přímo zobrazujících sex jde o velmi osvěžující počin. Člověk se vrací k textům, které dnes již prakticky nenalezne, neboť jich jakoby není třeba – jsou příliš „složité“, poněvadž zaměstnávají čtenářovu fantazii. Ten si musí (na rozdíl od současného porna) jednotlivé charaktery představovat a to v podstatě zkvalitňuje jeho prožitek. Navíc je velmi zajímavé sledovat, kterak se erotické texty vyvíjely. Od starších textů, které mají téměř edukativní charakter, přes velmi poetické a metaforické texty nejrůznějších básníků (v této disciplíně rozhodně vedou francouzští prokletí básníci a čeští surrealisté, kteří dokázali skloubit bezrozměrnou imaginaci s doslovností), po současnou explicitní dobu, která jakoby rezignovala na představivost a za hradbou vulgarizmů se snaží ukrýt naprostou obsahovou prázdnotu. Velmi zajímavé je například srovnat úryvky textů klasika erotické literatury D. H. Lawrence a zástupce současné frankofonní literatury Philippa Djiana – tam, kde si Lawrencovi milenci hrají a tím na sebe nikdy nezapomenou, Djianovy „sexuální stroje šoustají“ a další noc si na sebe již nevzpomenou.

Každý podobný sborník většinou trpí zásadním nedostatkem – nedá se číst jako ucelená kniha, ale slouží spíše jako krátkodobé vytržení z reality. Ani Kniha o kundě se tomuto nešvaru nevyhnula. Popis sexuálních hrátek sice v rozsáhlejší knize funguje jako vítané oživení, v několikanásobné multiplikaci ztrácí na přitažlivosti a upadá ve stereotyp. A nezáleží při tom, o jak dobrého autora či text právě jde. Proto můžeme doporučit číst jen několik úryvků a další si nechat na jindy. Za pozornost stojí také ilustrace a fotografie na dané téma od začátku novověku do počátku 20. století, ženská krása je opravdu velmi proměnlivá kategorie.

Vedle již zmíněných D. H. Lawrence a Philippa Djiana uveďme alespoň některé další autory, kteří ve svých textech oslavili ženský klín: z prokletých básníků zde najdeme například božského rošťáka Arthura Rimbauda, za české surrealisty uveďme Vítězslava Nezvala (no, zajímalo by mě, jak se na tyto texty koukali soudruzi po únoru 1948), dále klasiky jako A. S. Puškina, Guye de Maupassanta, Henryho Millera či Bohumila Hrabala. Z nejmladších autorů připomeňme Petru Hůlovou či Michala Šandu, jehož příspěvek zde také ocitujeme:

Zadej do Googlu

Zadej do Googlu kunda
Najde senegalského fotbalistu

Takhle to dopadne s láskou vždycky (rkp., 2007 cit. in Kniha o kundě, s. 32).

Kniha o kundě
Autoři: Karel Utte, Nela D. Astonová (eds.)
Nakladatelství: dybbuk
Rok vydání: 2007
Počet stran: cca 220
Cena: 120 Kč (brož. vydání)

Text a "ilustrace" Pavel Vošíval

V diskuzi zatím není žádný příspěvek, buďte první!

Pro diskutování se musíte nejdříve přihlásit případně se nejdříve registrovat.